Vdolky podle Sandtnerky

V podstatě od druhého lednového týdne trčíme doma, nejdřív jen rýma a kašel, ovšem pak jsme postupně lehli celá rodina. Já se v pondělí vzbudila skvrnitá jak hyena, prý reakce na teplotu. Do toho venku sněží a sněží a sněží, napadlo už minimálně patnáct centimetrů a my se na to můžeme jen dívat přes okno, hlavně že ve sklepě máme boby a dřevěné sáňky, nově i s ohrádkou. Tak aspoň recept na skvělé vdolky, co jsem dělala už dva víkendy zpátky. Moc často sladký oběd nemíváme, ale měli přijet moji rodiče, tak jsem v pátek narychlo vymýšlela, co uvařit, aby to bylo dobré (táta má rád českou klasiku) a zároveň jsem nemusela strávit dopoledne u sporáku. Nebudu lhát, tyhle vdolky zrovna pětiminutovka nejsou, ale stačí do té kuchyně jen párkrát odběhnout, jinak si těsto kyne samo. Zvláštností je, že se vdolky nejdřív chvilku pečou v troubě, až poté smaží. Trochu jsem se toho bála, aby vdolky nebyly tvrdé, ale nakonec mě příjemně překvapily. Navrchu křupavé, uvnitř kypré a nadýchané. Prý je to recept od Sandtnerové, k tomu ověřený Apetitem a teď vám i já můžu potvrdit, že je to vážně lahoda!

Rychlé tvarohové vdolečky

Vždycky když se vracím od rodičů, přivážím si recept na něco hrozně dobrého a přitom jednoduchého a rychlého. Jako tyhle vdolečky. To jsem jedno odpoledne mlsně chodila kolem lednice, otvírala a zavírala dveře špajzky, nakukovala do šuplíků a skříněk v kuchyni, až to mamka nevydržela a zeptala se, jestli nechci vdolky. Chci, ale čekat se mi nechce, odvětila jsem. Neboj, ty budou vcukuletu... A taky byly... A ještě rychleji zmizely. A já už mám další tip na nedělní snídani.