Bounty cheesecake

Bounty cheesecake, to je kokos, čokoláda a zase kokos. Toho teda dejte klidně víc než já, měla jsem ho doma málo a nechtěla jsem běžet do obchodu jen kvůli němu. Stejně tak se klidně obejdete bez kokosového mléka, ovšem v tom případě bych náplň zjemnila zakysanou smetanou. Já jsem jednu měla ve špajzce ještě z minulého roku a našla jsem tam i zbytky různých sušenek. Nechápu, proč se u nás doma zásadně nechává pár kousků na dně krabičky nebo sáčku. Taky to znáte? Každopádně použít můžete různé druhy sušenek bez náplně, já jsem v tom množství utopila i nějaké vanilkové (a dokonce i dvě polomáčené). Rozhodně si ale myslím, že s Koka sušenkama se tenhle cheesecake vyšvihne přímo do kokosového nebe. Zkuste to a dejte mi vědět.

Ořechové brioškové muffiny

Je to zajímavý, jak člověk má vždycky největší chuť na to, co zrovna nemůže nebo co není. Já bych se teď utloukla po kynutým. Naštěstí nedostatkové droždí se už pomalu vrací do regálů obchodů, takže je ideální čas upéct si tyhle skvělé kynuté brioškové muffiny. Pokud nemáte instantní/sušený droždí, klidně použijte čerstvé. V receptu najdete i univerzální návod, v jakém poměru ho nahradit. Jo, a z těsta by se klidně dala upéct babka, šneky, uzlíky... fantazii a šikovnosti se meze nekladou.

Jahodová granola

Zásoby granoly doplněny. Tentokrát jsem chtěla potěšit i oko a k vločkám přidala sytě zelené pistácie a zářivě červené lyofilizované jahody (schválně, kdo z vás to umí říct bez přeřeknutí?). Přiznám se, že mrazem sušené ovoce mi dřív moc neříkalo, až na maliny, které ráda používám na dozdobení tartaletek, makronek apod. Ale pak jsem ochutnala jahody a to byla překvapivě láska na první sousto. Sladkokyselé a křupavé. Mám je ráda samotné nebo v jogurtu a od toho už byl jen krůček ke granole. Tu jsem ještě "obarvila" jahodovým pudrem, což jsou na prášek rozmixované jahody. Můžete si ho koupit, nebo jednoduše připravit doma.

Snickers cheesecake

Před pár týdny jsem na Instagramu a Facebooku dávala anketu, jaký cheesecake mám upéct. Vyhrál Snickers cheesecake a já měla radost, protože zrovna ten jsem i já sama chtěla upéct jako první. Představovala jsem si, že ho poskládám přesně jako Snickers tyčinku. To znamená, tmavá vrstva ze sušenek (přidala jsem do nich kakao, aby korpus vizuálně ještě více připomínal čokoládu), světlá náplň ochucená arašídovým máslem, arašídy v karamelu a čokoládová poleva. Na řezu se ty arašídy trochu ztrácí pod čokoládou a ani povrch cheesecaku nebyl zrovna hladký, takže příště zkusím polevu z másla a čokolády, co dělám na míša řezy. Nebo ty arašídy v karamelu dám na sušenkový korpus, pod sýrovou náplň.  Jinak jsem ale byla moc spokojená. Křehký korpus, jemná náplň, křupavé arašídy a k tomu karamel a čokoláda... to je prostě blaho! 

Čokoládové banánové muffiny

Světe div se, asi týden po banánovém chlebíčku následoval další banánový recept. Tentokrát jsem totiž na koupené banány úplně zapomněla, vyhazovat jsem je nechtěla a péct to stejné také ne. Do těsta jsem teda přidala kakao a navrch čokoládové pecky a upekla ho ve formě na muffiny. Banánové muffiny měly doma snad ještě větší úspěch než chlebíček, jenom doporučuju je sníst maximálně druhý den. Ne že by třetí den nebyly dobré, ale na nás už začaly vonět až moc banánově.

Ovesná kaše s mandarinkou a chia pudinkem

Už dlouho se mi líbí svačiny vrstvené do skleniček, tak jsem si jednu vyzkoušela taky. Nejvíc mě lákala kombinace ovesných vloček a chia, doma jsem měla mandarinky... Nachystat ovesnou kaši i chia pudink bylo snadné a rychlé, ovšem nechtějte vědět, kolik času a pokusů mi zabralo takhle tam nacpat tu mandarinku. Naposledy! Nějak nevěřím, že si to někdo takto chystá každý den, nebo možná je na to nějaký speciální fígl. Každopádně to chutnalo výborně a já si od té doby dělám svačinu s chia pudinkem minimálně jednou týdně.

Banánový chlebíček s kešu

Poslední dobou jsem měla pocit, že na mě pořád někde vyskakují fotky banánového chlebíčku, s tím dozlatova opečeným (vypečeným?) banánem navrch, až jsem získala pocit, že mám na něj vlastně ohromnou chuť, a to přitom přezrálé banány nemám vůbec ráda. Ani když se šoupnou do těsta. Vlastně jo, můžu je, když se z nich udělá zmrzlina. Ale to taky nesmí být přezrálé nějak moc. Záměrně jsem tedy koupila tři banány přímo pro tenhle recept a několik dní je sledovala, jak postupně žloutnou, objevují se první hnědé tečky a flíčky a jak začínají vonět... tak nějak až moc banánově. Do těsta jsem k nim přidala ještě skořici a kešu a doufala, že to třeba nebude až tak moc banánové. Nahoru na chlebíček přišla půlka banánu na ozdobu (tu druhou mi bohužel snědlo dítě, které tu averzi k přezrálým banánům očividně nesdílí) a chlebíček šel do trouby. Pekl se a voněl. Banánově. Vychladnul a voněl. Banánově. A chutnal. Banánově. A překvapivě dobře! Jen teda poznámka pro příště: víc ořechů do těsta a víc banánů domů, aby se před pečením nemusely bránit před dětma vlastním tělem.