Máslové hřebeny se skořicí a ořechy

Poslední dobou se málokdy dostanu k tomu, abych si časopisy o jídle (jiné si totiž nekupuju) prolistovala ještě ten měsíc, kdy vyjdou. Vlastně je to od té doby, co se nám narodil náš malý chlapeček. Nějak toho času ubylo, ne že bych si stěžovala. Každopádně minulý týden jsem si ukradla volnou chvilku při snídani a vytáhla dubnový Apetit. Nestihla jsem ho projít celý, ale recept na máslové hřebeny se skořicí mně hned padnul do oka a druhý den už voněly celým bytem. Obvykle recepty z časopisů úplně přeskládám, ale tady v podstatě nebylo co měnit, hřebeny byly dokonalé, já jsem jen do náplně přidala vlašské ořechy, máme je rádi a v kombinaci se skořicí je to lahoda. Trochu potíže jsem měla s omládkem, sladěnku doma nevedu, tak jsem ji nahradila lžičkou cukru a taky přidala víc vody, jinak mi vzniklé těstíčko nešlo ani rozmíchat (tu vodu jsem pak zas ubrala v další části receptu). Na "dvoufázové" kynutí v teple a v lednici jsem byla líná, nechala jsem kynout jen venku a s těstem se pracovalo i tak báječně. Přesně, jak se psalo v časopise, hřebeny po upečení krásně lístkovaly a přitom byly vláčné. Kynuté pečivo mám moc ráda a tohle byla rozhodně trefa do černého.

Velikonoční nádivka

Dávat večer před Velikonočním pondělím na blog recept na velikonoční nádivku je asi pěkná troufalost či zbytečnost, ale když... vloni jsem ji konečně vyfotila (právě na Velikonoční pondělí) a sepsala i recept, letos plánovala ho včas uveřejnit, abyste si nádivku mohli upéct i vy. Jenže sami asi vidíte, jak to na blogu vypadá. Poslední recept někdy začátkem března a od té doby pusto prázdno. Na Facebooku i na Instagramu jsem před pár dny psala, jak se to se mnou má, ale je mi jasné, že ne každý si tyhle sociální sítě pustil do života. Takže, věc se má tak, že mě letos nějak semlela zima, přidalo se pár drobných zdravotních komplikací a veškeré moje fungování se soustředilo hlavně na běžný každodenní život a zbytek šel lehce/dost stranou. Ale doufám, že už to bude lepší a že se zas budeme potkávat i tady, protože pečení je moje láska, blog je moje radost a vy všichni, co sem chodíte, pečete podle mě a píšete mi komentáře, jste moje pořádná dávka energie! A ještě k té nádivce, stejně jako recept na mazanec, je podle mojí babičky, je výborná a bez ní si nedovedu Velikonoce představit.

Čokoládovo-pomerančová bábovka

Když jsem asi před měsícem objevila v obchodě regál s červenými pomeranči, byla jsem nadšená a hned jsem si koupila jednu síťovku. V té době jsem totiž na Pinterestu zahlédla pár obrázků různých buchet a koláčů s pomerančovou polevou a strašně se mi líbily. Jasně růžová poleva stékala po stranách a dole tvořila malé kaňky, no roztomilost jako blázen. V reálu to ale zas taková paráda nebyla. Poleva sice byla úžasně růžová, ale namíchat tu správnou konzistenci bylo peklo. Nejméně dvakrát mi veškerá poleva vesele stekla až dolů a vytvořila pod bábovkou růžové jezero, kde tu a tam plavaly drobky. Rozhodně doporučuju při polévání postavit bábovku na mřížku a pod ní dát ještě plech. Když vám té polevy dolů steče moc, můžete ji použít ještě jednou a nebudete mít tolik práce s uklízením. Každopádně, nám doma bábovka chutnala s polevou i bez ní, lehce pomerančovou chuť má totiž i sama o sobě, nechám tedy na vás, jestli se s ní budete chtít potrápit jako já.

Buchta s cream cheese krémem

Opět jedna rychlá buchta, která je vlastně jednoduchou variací na tu minulou. Vynechala jsem kakao, přidala vanilku a navrch lehký krém ze smetanového sýra a zakysané smetany. Všechno se zaráz upeče v troubě, takže po vychladnutí můžete buchtu rovnou sežrat z plechu nakrájet na řezy a servírovat. Přiznám se, že nejvíc práce mi na celém receptu dalo vymyslet příhodný název. Buchta s krémem ze smetanového sýra? Buchta se sýrovým krémem? To zní, jako bych navrch nechala rozpéct goudu. Buchta s cream cheese? Buchta s krémovým sýrem? Ach jo... Jestli vás něco pěkného napadne, napište mi to do komentáře, ju.

Ovesná kaše

Zhruba před měsícem jsem zase přišla na chuť ovesným kaším (díky, sestřičko!) a teď se jich nemůžu nabažit. Obvykle si je chystám na svačinu, střídám je s domácí granolou a jogurtem, ale ani jako snídaně to není marný. Zvlášť teď v zimě se mi s teplou snídaní v břiše funguje mnohem líp. Nejradši mám kombinaci skořice+jablko a taky čokoláda+banán, ovšem jako na fotce to normálně zdaleka nevypadá. Většinou totiž všechny ingredience (vyjma čerstvého ovoce) nahážu do hrnce rovnou při vaření. Chutě se hezky prolnou, ořechy lehce změknou a taky to zabere mnohem méně času. Jenže co si budeme povídat, taková kaše zrovna vábně nevypadá, tak tu pro vás mám jednu i s banánovýma hvězdičkama.

Kakaová buchta s marmeládou a čokoládovou polevou

Víkend jsme strávili v Jeseníkách, už po několikáté na stejném místě, kam se vždycky těším, protože se sejdeme celá rodina. Trochu jsme lyžovali (naši sportovci si vozí z olympiády medaile, já si vystačím s tím, že nespadnu na modré a že na mě ostatní nemusí čekat dole u vleku), vyšlápli na Praděd, zahráli si bowling, no prostě bylo to fajn. To pak ty návraty domů nestojí za nic, zvlášť když na vás čeká prázdná lednice a spousta špinavýho prádla. Chvíli jsem v autě koketovala s myšlenkou, že zadělám na makový a tvarohový buchty, byly by nejspíš až na druhý den, ale doma by nám to aspoň krásně vonělo kynutým těstem, nakonec lenost zvítězila a na řadu přišla tahle rychlá buchta. Smíchat, upéct a když už jsme v tom, navrch hodit marmeládu a čokoládovou polevu. Honzovky sice nepřekoná, ale voní taky krásně a připomíná mi buchtu, co nám jako dětem pekla moje babička. Ta ji ještě sypala kokosem...

Granola s arašídovým máslem

Granola je mojí svačinovou stálicí zhruba od podzimu a zatím se mi neomrzela. Asi to bude i tím, že si chystám domácí a že si pokaždé namíchám uplně jinou směs. Můžu se tak vždy těšit na nové chutě a ani se mi nepřejí. Základ je přitom pokaždé stejný - vločky, oříšky a semínka - a k němu podle momentální nálady a stavu lednice/spižírny přihazuju čokoládu, kokos, sušené ovoce a nebo jako tentokrát arašídové máslo. Ořechová másla si strašně ráda kupuju, ale občas na mě ze skříně vykoukne zpola vyjedená, zapomenutá sklenice s blížícím se datem spotřeby. Takhle jsem přišla i na zbytek arašídového másla. Chvíli jsem přemýšlela, co s ním, a pak ho přihodila do směsi na granolu. K tomu hrst arašídů a pár lžiček skořice a výsledek krásně voní jako ty pražené ořechy, co prodávají na pouti nebo taky v podchodu u nádraží v Brně (ach, ty sladké vzpomínky!).