úterý 20. února 2018

Kakaová buchta s marmeládou a čokoládovou polevou


Víkend jsme strávili v Jeseníkách, už po několikáté na stejném místě, kam se vždycky těším, protože se sejdeme celá rodina. Trochu jsme lyžovali (naši sportovci si vozí z olympiády medaile, já si vystačím s tím, že nespadnu na modré a že na mě ostatní nemusí čekat dole u vleku), vyšlápli na Praděd, zahráli si bowling, no prostě bylo to fajn. To pak ty návraty domů nestojí za nic, zvlášť když na vás čeká prázdná lednice a spousta špinavýho prádla. Chvíli jsem v autě koketovala s myšlenkou, že zadělám na makový a tvarohový buchty, byly by nejspíš až na druhý den, ale doma by nám to aspoň krásně vonělo kynutým těstem, nakonec lenost zvítězila a na řadu přišla tahle rychlá buchta. Smíchat, upéct a když už jsme v tom, navrch hodit marmeládu a čokoládovou polevu. Honzovky sice nepřekoná, ale voní taky krásně a připomíná mi buchtu, co nám jako dětem pekla moje babička. Ta ji ještě sypala kokosem...


úterý 13. února 2018

Granola s arašídovým máslem


Granola je mojí svačinovou stálicí zhruba od podzimu a zatím se mi neomrzela. Asi to bude i tím, že si chystám domácí a že si pokaždé namíchám uplně jinou směs. Můžu se tak vždy těšit na nové chutě a ani se mi nepřejí. Základ je přitom pokaždé stejný - vločky, oříšky a semínka - a k němu podle momentální nálady a stavu lednice/spižírny přihazuju čokoládu, kokos, sušené ovoce a nebo jako tentokrát arašídové máslo. Ořechová másla si strašně ráda kupuju, ale občas na mě ze skříně vykoukne zpola vyjedená, zapomenutá sklenice s blížícím se datem spotřeby. Takhle jsem přišla i na zbytek arašídového másla. Chvíli jsem přemýšlela, co s ním, a pak ho přihodila do směsi na granolu. K tomu hrst arašídů a pár lžiček skořice a výsledek krásně voní jako ty pražené ořechy, co prodávají na pouti nebo taky v podchodu u nádraží v Brně (ach, ty sladké vzpomínky!). 


neděle 4. února 2018

Pudinkáče: kynuté copy s vanilkovým krémem



Pudinkáče na mě jednu dobu vyskakovaly odevšad na internetu, takže je možné, že už je dávno znáte i pečete. Já se k nim dostala až teď. Těsto je v podstatě stejné jako na kynuté buchty, odtud jsem si taky vzala inspiraci, ale plní se až po upečení. Měkkounké a nadýchané copy se podélně rozkrojí, ozdobně naplní vanilkovým krémem a popráší moučkovým cukrem. V klasických receptech ovšem figuruje krém z mléka a vanilkového pudinku v prášku, zatímco já preferuju poctivý vanilkový krém ze žloutků a vanilkového lusku. Ta chuť je prostě nesrovnatelná. A taky je to dobrý způsob, jak se zbavit žloutků, které zbudou po pečení makronek či pavlovy. Do těsta a do krému jich padne rovných sedm. Copů jsem z celé dávky upekla deset, ale příště bych si těsto klidně rozdělila na více kousků, v kombinaci s pořádnou dávkou krému to byl hodně sytý moučník. Ne že by si teda někdo stěžoval...


sobota 3. února 2018

Francouzské toasty

 
Na francouzské toasty jsem si brousila zuby hodně dlouho a teď si skoro vyčítám, že jsem se do nich nepustila mnohem dříve. Jsou úžasně dobré a přitom hrozně jednoduché, ideální víkendová snídaně, když se vám nechce vstávat brzo z postele a zároveň máte chuť na něco sladkého, čerstvě upečeného a k tomu taaak voňavého. My už jsme je letos snídali dvakrát a to je co říct. Příprava trochu připomíná náš český chleba ve vajíčku a stejně tak se hodí, když potřebujete využít starší pečivo. Toustové plátky se namáčí do směsi mléka, vajec, trošky cukru a hodně skořice a vanilky, opečou se dozlatova na másle a servírují s cukrovým popraškem. Navrch jsou křupavé a uvnitř měkké a tou strukturou a chutí zase trochu připomínají žemlovku. Takže si je dovedu docela dobře představit i s plátky opečených jablek a rozinkami máčenými v rumu.


sobota 27. ledna 2018

Žemlovka s vanilkovým krémem a malinami


Od té doby, co jsem zjistila, že žemlovka jde udělat i jinak a že může být tak dobrá, až se po ní budou oblizovat i ti, co ohrnují nos nad klasikou s jablky a rozinkami, střádám si do zásoby veškeré staré pečivo. A nemluvím teď o rohlíkách, protože ty do mojí žemlovky prostě nepatří. Kousek zapomenuté vánočky či croissant, kterého si nikdo nevšimnul a který druhý den není ani křehký, ani křupavý... Obvykle toho u nás doma moc nezbude, ale občas se v chlebníku něco takového najde a hned to putuje do speciálního sáčku v mrazáku. Minule jsem plátky vánočky spojovala marmeládou a žemlovku sypala čokoládou, tentokrát jsem přidala maliny.


pondělí 22. ledna 2018

Honzovy buchty


Když šel Honza do světa, máma mu s sebou nabalila ranec buchet. Vždycky když jsem byla přes noc u babičky, ráno jsem si v posteli mohla číst pohádky a ty o Honzovi, co ve světě štěstí našel, jsem měla nejraději. Babička mi k tomu udělala horký čaj a buchtu nebo chleba se sýrem, on totiž s sebou Honza často nafasoval i pecen chleba a skývu sýra, a já si připadala, že jsem tam v té pohádce vlastně s ním. S mámou jsme buchty párkrát pekly, s tvarohem a rozinkama, s povidlama nebo s mákem, ty jsem měla nejradši. Byly dobrý, ale nebylo to úplně ono, plynová trouba pekla dost nerovnoměrně a buchty byly vždycky z zespoda přepečený. Pak jsem je dlouho nezkoušela, občas si jednu koupila na farmářských trzích a snila o těch domácích. V prosinci na ně konečně došlo, ale ještě tomu něco chybělo, buchet jsem udělala 24, takže jich sice bylo moc, ale zbytečně malý, a vykoupala je před pečením v sádle, a to mi tam pak v chuti nesedělo, i ta celá kostka droždí v nich byla dost znát. Tak jsem se do nich v pátek pustila znova a konečně to bylo ono, těsto po vykynutí jak peřinka, upečené buchty zlaté, voňavé máslem a velké jako dlaň. Prostě Honzovy buchty. Moje srdcovka. 


pátek 12. ledna 2018

Perníkový cheesecake


S nápadem na perníkový cheesecake jsem si pohrávala už dlouho, nakonec na něj došlo až po Vánocích a vlastně to byl ideální povánoční dezert, protože jsem do něj upotřebila i nějaké zbylé cukroví. I když jsme ho letos měli relativně málo - pekla jsem asi devět druhů, většinou z půlky dávky - stejně se nakonec všechno nesnědlo, do toho se u nás sešlo i cukroví od mojí a manželovy maminky a jako každý rok zbyla v lednici malá krabice, kterou poslední týden každý obcházel obloukem. Vyhodit ho mi bylo líto, zamražené a následně rozmražené by u nás moc úspěch moc nemělo, tak kam s ním? Do cheesecakeu! Když jsem přemýšlela, jaké sušenky použiju do korpusu, aby ladily s perníkovou náplní, padl mi zrak právě na tu pozapomenutou krabici. Vybrala jsem spíš suché cukroví, pár kousků bylo politých čokoládou, s pistáciemi a mrazem sušenými malinami, něco i slepené marmeládou, proč ne, jen toho s krémem bych se asi bála, aby to během pečení nenadělalo nějakou paseku. Do náplně jsem přidala lžičku perníkového koření a vanilky, polila čokoládovou ganache a dozdobila granátovými zrníčky, čokoládovými hoblinkami, eukalyptem, svitky skořice a badyánem... no, vánoční cheesecake jak vyšitý!