Ořechová granola

 Pokud se vám zdá, že tenhle recept už jste na blogu viděli, nepletete se. Nejdřív jsem totiž dostala chuť na ořechovou granolu. Pak mě napadlo, že by si zasloužila lepší fotku. A když jsem ji chystala, trochu jsem recept upravila - některé ingredience přidala (hlavně hodně ořechů), některé dala pryč (zejména namíchanou směs semínek z obchodu, kterou doma každý nemá a já už vlastně taky ne) a pohrála si i s teplotou a dobou pečení. Změna granole prospěla a protože mi přišlo líto, aby recept zapadl v archivu blogu, dovolila jsem si ho přilípnout nahoru mezi aktuální příspěvky. Mimochodem, kombinace pomeranče a ostružiny byla původně jen na oko, pro fotku, nakonec mě ale velmi mile překvapila. Kůru jsem samozřejmě dala pryč a zmrzlé ostružiny nechala povolit, ovšem pomeranč s bílým jogurtem příjemně kontrastoval a ostružiny byly překvapivě sladké, což se třeba o mražených malinách říct nedá.

Americké lívanečky

Miluju víkendové snídaně. Chtěla bych napsat líné a dlouhé víkendové snídaně, ale s malými dětmi je to utopie. Proto jsem už taky dávno po snídani a sepisuju recept na tyhle boží, "pravé americké" lívanečky. Ovšem i to jen díky tomu, že jedno dítko usnulo a druhé se dívá na pohádku a u toho vrčí jako letadlo. U nás tenhle víkend proběhly palačinky, už se z toho stala sobotní tradice, a volské oko se šunkou a rozpuštěným sýrem navrch, není nic lepšího než máčet si kousek chleba v tekutém žloutku. Lívanečky jsme měli minulý týden, předtím ještě dvakrát a určitě ne naposledy. Jsou měkké a nadýchané a k tomu rychle hotové. Narozdíl od palačinek, které vždycky smažím půl dopoledne, lívanečky jsou na velkém lívanečníku hotové do půl hodinky, ve dvou, až třech dávkách. Záleží, kolik těsta nalijete do každého důlku. Stačí poměrně málo, díky kypřícímu prášku ještě pěkně povyskočí, někdo ale rád lívance pěkně vysoké. Proto ani neuvádím počet lívanečků z jedné dávky těsta - jednou jsem jich nasmažila čtrnáct, podruhé rovných jednadvacet (holt trochu tenčích).

Krupicová kaše

V novém roce je nejlepší začínat polehoučku, něco jednoduchého si proto dáme i tady. O své lásce ke krupicové kaši jsem se už zmiňovala, ovšem připravit ji byl pro mne vždycky trochu boj. Nikdy jsem nevěděla, kolik té krupice vlastně do mléka nasypat. Na začátku se zdálo, že je jí málo, přidávala jsem a přidávala, až kaše konečně zhoustla, a ve výsledku v ní stála lžíce. Protože ji teď svačím minimálně dvakrát týdně, konečně jsem vychytala pro mne ideální poměr mléka a krupice. Kaše je akorát na sytou odpolední svačinu (nebo snídani, pokud rádi snídáte sladké) a není ani příliš řídká, ani příliš hutná. Třeba se můj recept bude hodit i vám.

Tvarožník

Pečete teď před Vánoci i něco jiného než cukroví? A jak to vlastně máte s cukrovím - šetříte ho na svátky nebo ho na stůl dáte rovnou? Nebo ujídáte potají? Jako malá jsem nejvíc milovala právě to ujídání. Cukroví jsme měli uskladněné v krabicích na balkoně a já tam chodívala v pyžamu a v tom mrazu vybírala pracny, perníčky a kokosky. Protože nic nechutná lépe než cukroví před Vánoci. Teď už peču cukroví sama, skladuju ho v krabici na balkoně a pořád ho ujídám. Krom toho ale máme i krabičku v lednici, aby si každý mohl vzít podle libosti. A taky peču i nevánočně, třeba tenhle jednoduchý tvarožník. To aby bylo něco dobrého i na snídani nebo svačinu.  

Vánoční sněhové pusinky

Vánoční cukroví musí nejen skvěle chutnat, ale taky krásně vypadat. A tyhle pusinkové stromečky splňují oboje na jedničku. Jejich fotku jsem objevila na Pinterestu a hned se zamilovala. Bylo mi jasné, že tohle cukroví letos nesmí chybět na našem stole, a doufám, že se objeví i na vašem. Recept na pusinky je můj, mnohokráte vyzkoušený (pusinky na blogu najdete i v čokoládovém a dvojbarevném provedení), techniku zdobení jsem odhadla a podařilo se hned napoprvé. Je to opravdu jednoduché, postup a potřebné náčiní najdete dole pod základním receptem, to kdyby se vám nechtělo hrát si se stromečky.

Krupicové flameri

Jako malá jsem krupicovou kaši neměla moc ráda, vlastně jsem na ni dostala chuť jen velmi výjimečně. V takovém případě musela být poprášená silnou vrstvou granka, politá kapkou másla. A když se máslo rozpustilo, všechno jsem to promíchala dohromady. Poslední dobou ale na krupicové kaši přímo ujíždím a svačím ji tak dvakrát týdně. Popráším ji karobem, pokladu tenkými plátky másla, doprostřed dám rozpustit kostičku čokolády. A lžičkou postupně nabírám malá sousta. Bez míchání! Trochu krupice si přidávám i do ovesné kaše, pro zjemnění. A občas si nachystám i krupicové flameri. Zní to možná lehce exoticky, ale v podstatě je to hustá krupicová kaše, která se nechá ztuhnout ve formičce a vychladí v lednici. Podává se s čerstvým ovocem nebo ovocnou či čokoládovou omáčkou. Někdy se do ní po odstavení ze sporáku vmíchají dotuha ušlehané bílky ze dvou vajec, flameri je pak nadýchanější. Já tenhle krok ale vynechala, z tepelně neupravených bílků mám trochu strach.

Jablečná granola

Pokud mě sledujete i na Instagramu nebo Facebooku, víte, že recept na jablečnou granolu jsem slibovala už na konci října. Granolu jsem měla upečenou i nafocenou, recept sepsaný, chybělo jen vymyslet nějaký pěkný úvod a publikovat vše na blogu. Nakonec mi to trvalo skoro měsíc, ale ten důvod, proč ho sem dávám tak pozdě, ten je ten nejkrásnější. Prvního listopadu se totiž narodil náš druhý chlapeček. Asi tušíte, jak je to sžívání úžasné i složité zároveň, a i když pořád peču (protože mě to prostě baví a taky proto, aby bylo co ke snídani a svačině - ovšem nemyslete si, to kupované teď jasně převažuje), blog šel holt trochu stranou. Dnes jsem se donutila aspoň na hodinku hodit nohy nahoru a myslet chvilku jen sama na sebe = konečně je tady ta slibovaná granola. Dala jsem do ní jen samé dobroty - vločky, rozinky, skořici a semínka, k tomu domácí křížaly a jablečné pyré od mých rodičů, vlašské ořechy od sestry... Chutná jak ten nejvoňavější jablečný koláč a já ji chodím uzobávat, když ten náš chlapeček v noci nemůže spát.