Mini lívanečky II.

Lívanečky chystám každý týden aspoň jednou, je to snadná a rychlá snídaně či svačina. Pokud se je tedy nerozhodnete servírovat v mini formě, tam už to trochu času zabere. Ale zase vypadají extra roztomile a jako mini špízky zaujmou i nejednoho nejedlíka, vyzkoušeno. Já si prostě s jídlem ráda hraju :-)

Borůvkové lívanečky

Poprvé jsem zkusila do těsta na lívance přidat nějaké ovoce a byl to rozhodně dobrý nápad. Z Jeseníků jsem si minulý víkend dovezla borůvky nasbírané přímo v lese, moc jich sice nebylo, protože víc jsme trhali do pusy než do kelímku, ale i tak nebylo nad čím váhat. K lívanečkům to tentokrát chtělo něco lepšího než marmeládu, ušlehala jsem jednoduchý krém ze zbytku mascarpone, tvarohu a trochy smetany (to aby byl lehký a nadýchaný) a přidala pistáciové máslo. Zelená a modrá k sobě totiž báječně ladí, nemyslíte?

Dýňové lívanečky

Připadá mi, že poslední dobou peču jen bábovky a palačinky, tak jsem pro změnu upekla lívanečky... ale zato dýňové! Voňavé po spoustě koření, nadýchané a vláčné. Perfektní polité javorovým sirupem, nebo taky s čokoládou a se skořicovým máslem (stačí vyšlehat změklé máslo s trochou moučkového cukru a mletou skořicí). Jenom mě mrzelo, že se ta zářivě oranžová barva těsta ztratila během pečení, to by byl teprve podzim na talíři jak vyšitý.

Lívanečky z podmáslí

Nový recept na lívanečky se vždycky hodí, zvlášť když obsahuje nějakou ingredienci, kterou je potřeba zužitkovat (čti: podmáslí). Tenhle hned překvapivě zaútočil na první místo v naší domácí lívancové hitparádě. Určitě jsme ho nedělali naposledy.

Ombré lívanečky

Říkala jsem si, že vám sem ten recept musím hodit ještě takhle v úterý pozdě večer, když už je zítra ten svátek. Je to totiž asi ta nejkrásnější snídaně, co jsem si kdy chystala. Sváteční ráno je teda hezký i samo o sobě, obzvlášť když připadne na středu, protože ten týden se tak pěkně rozpůlí a zkrátí, úterý je vlastně malej pátek, no a ten čtvrtek ten už se pak nějak přežije a je tady zase pátek, hurá. Ovšem proč si to sváteční ráno neudělat ještě o něco hezčí, co říkáte? Ani nemusíte brzy vstávat, protože tyhle lívanečky budete mít opravdu rychle hotové. Jsou měkké a nadýchané a výborné třeba s marmeládou, nebo si je jako já můžete pěkně navršit na sebe, promazat ořechovým máslem (lískooříškové s kakaem), posypat  mrazem sušeným ovocem (višně), ořechy (plátky mandlí) a rozpuštěnou čokoládou (pouhé dva čtverečky a kolik parády nadělají), prostě takový malý svátek na talíři. A pak běžte ven, má být hezky.

Americké lívanečky

Miluju víkendové snídaně. Chtěla bych napsat líné a dlouhé víkendové snídaně, ale s malými dětmi je to utopie. Proto jsem už taky dávno po snídani a sepisuju recept na tyhle boží, "pravé americké" lívanečky. Ovšem i to jen díky tomu, že jedno dítko usnulo a druhé se dívá na pohádku a u toho vrčí jako letadlo. U nás tenhle víkend proběhly palačinky, už se z toho stala sobotní tradice, a volské oko se šunkou a rozpuštěným sýrem navrch, není nic lepšího než máčet si kousek chleba v tekutém žloutku. Lívanečky jsme měli minulý týden, předtím ještě dvakrát a určitě ne naposledy. Jsou měkké a nadýchané a k tomu rychle hotové. Narozdíl od palačinek, které vždycky smažím půl dopoledne, lívanečky jsou na velkém lívanečníku hotové do půl hodinky, zhruba ve třech dávkách. Záleží, kolik těsta nalijete do každého důlku (stačí poměrně málo, díky kypřícímu prášku ještě pěkně povyskočí - já dávám vrchovatou lžíci) a jak velkou pánev máte.

Čokoládové lívanečky

Přes Vánoce si dávám od pečení oraz, stejně jako všichni ostatní v téhle republice se doma cpeme cukrovím, štólou a vánočkou (dobře, jako skoro všichni). Po Novým roce už nám cukroví samozřejmě leze krkem, štóla i vánočka od maminky jsou dávno snědené a já začínám pomalu přemýšlet, co bych mohla upéct. Mělo by to být něco etra, úžasného a slavnostního, jak se sluší na první recept nového roku. Nedávám si žádná předsevzetí, ani nevěřím na "jak na Nový rok, tak po celý rok", ale co kdyby, že jo? Jenže pak jako obvykle naplánuju milion věcí, nestíhám, ale nakonec se nějak vyburcuju, k sobotní snídani udělám lívanečky, dopoledne s naším malým chlapečkem umícháme a upečeme granolu a v neděli ráno přijde řada i na ten slavnostní cheesecake, ale o tom až příště...

Lívance z podmáslí

Co si představíte, když se řekne dobré ráno? U nás to bylo třeba to čtvrteční. Nikdo nemusel vstávat brzo do práce, malý spal až do osmi hodin, zatímco já naopak byla už v sedm hodin zcela vzhůru a přitom vyspaná, takže jsem si stihla přečíst kousek z knížky. Vždycky jsem se divila, jak to moje kolegyně z práce v pohodě zvládá, ráno vstát o hodinu dřív, než by sama musela, budit děti, chystat svačiny atd., a uvažovala, jak to jednou budu zvládat já, když jsem spíš noční sova, ranní vstávání upřímně nesnáším, po probuzení minimálně půl hodiny nefunguju a někdy jsem i nepříjemná. Jenže pak se nám narodil chlapeček a já jsem byla vzhůru v podstatě pořád. Takže to, že teď nemusím x-krát za noc vstávat na kojení, je vlastně úplná výhra a nějaká šestá ranní, kterou nám začíná den, mě vůbec nerozhodí. Abych se vrátila k tomu dobrému ránu... dobré ráno u nás taky je, když můžu v klidu nachystat sladkou snídani. A ve čtvrtek jsme měli tyhle lívance z podmáslí, já s oříškovým máslem (arašídy-čokoláda) a banánem.

Kynuté lívanečky

Nejsem ranní ptáče, to v žádném případě, spíš sova. Nevadí mi být vzhůru dlouho do noci, vlastně si to i nejvíc užívám, ty chvíle, kdy všichni kolem už klidně oddechují ponoření v hlubokém spánku a já mám veškerý čas jen pro sebe. Zato ráno se nemůžu vyhrabat z postele. Posouvám budíka pořád dokola, přetahuju si peřinu přes hlavu a mračím se na slunce, co se do pokoje prodírá skrz žaluzie. Ráno po mně prostě nic nechtějte. Až na neděli. To klidně stojím v kuchyni a smažím lívance. A usmívám se. Protože tahle sladká nedělní rána prostě miluju.

Lívanečky ze zakysané smetany

Opět o důvod víc, proč se těšit na neděli. Už jsem tu psala, že taková nedělní rána, kdy se bytem line vůně horkých lívanečků či vaflí, nebývají každý víkend - stále víc a víc mám ovšem pocit, že by to tak mělo být. Že bychom měli zavést tradici sladkých nedělí. Teď ještě, jestli pokaždé zvládnu vstát o chvilku dřív a pustit se do míchání, šlehání a smažení. Někdy mě totiž zpod vyhřáté peřiny nedostane ani představa nadýchaných lívanečků s jahodovým rozvarem a kopečkem zakysané smetany navrch...

Tvarohové lívanečky

Tyhle lívanečky jsou hvězdou našich nedělních snídaní. Nadýchané a měkkounké, navrch zlatavé, uvnitř skoro krémové. Když se zakousnete, máte pocit, že se vám v puse rozpouští lehounký obláček. Ještě teplé je natíráme nutellou,  kapeme medem, mažeme marmeládou, obalujeme ve skořicovém cukru, poléváme javorovým sirupem, zdobíme šlehačkou, servírujeme s kopečkem jogurtu a hrstí borůvek... možností je nespočet, prostě, co kdo má rád. Dobře, přiznám se, že takové nedělní snídaně nebývají každý týden, ale o to víc se na ně pak těšíme. Jako třeba včera. Svítilo sluníčko, lívanečky voněly máslem a javorovým sirupem a nám bylo líně a krásně.