pátek 25. března 2016

Velikonoční mazanec


Časy se mění vážně rychle, napadlo mě, když jsem maminku poprosila o recept na tehle mazanec. Vyfotila ho na mobil a odeslala přes internetovou aplikaci. Maminka ten recept má zapsaný v sešitě s tvrdýma deskama, já ho budu mít tady na blogu a babička (tátova maminka) ho nosila v hlavě. Aspoň jsme ji nikdy neviděli, že by ho předtím, než začala odměřovat suroviny a míchat těsto, někde hledala. Vždycky jsem si myslela, že to po ní mám zálibu v knížkách, na střední jsem jí půjčovala v městské knihovně knížky, hlavně červenou knihovnu, a táta se naoko rozčiloval, proč jí nevezmu nějakou hodnotnou beletrii, proč zrovna takový brak, a babička se smála, že ona už si ve svém věku může číst, co chce. Byla úžasná kuchařka, vždycky když si na ni vzpomenu, tak se mi vybaví nějaké jídlo, vůně, chuť... My všechna vnoučata sedíme v kuchyni, dospělí zase u svátečního stolu v obýváku, lžící nabíráme slepičí vývar, ve kterém je domácí úplně všechno, od masa, přes nudle, až po zeleninu a bylinky, a na plotně už čeká králík se zelím. Je horké léto a já baštím jahodové knedlíky a zapíjím je rybízovou šťávou. Cpu se lokšema s mákem. Ze stolu tajně kradu kynuté rohlíčky s ořechovou nádivkou, nikdy jich nebylo dost... Tak trochu doufám, že aspoň trochu toho kuchařského talentu mám po ní. I když nikdy nic nebude úplně jako od babičky. Vždycky když se ale zakousnu do tohohle mazance, říkám si, že je to skoro - skoro jako od ní. Tak si ho upečte taky. Časy se sice mění, ale to dobré zůstává...

pondělí 21. března 2016

Jidáše


Jidáše se pečou na Zelený čtvrtek. Na Zeleném čtvrtku přitom zřejmě není nic zeleného, název zkomolili už v němčině, původně se mu říkalo Lkavý čtvrtek (Greindonnerstag -> Gründonnerstag). A bylo nad čím lkát a naříkat. V ten den byl Ježíš zrazen Jidášem Iškariotským a poté zajat a nakonec i souzen, odsouzen a ukřižován. Na připomínku té zrady se pečou jidáše (nebo taky jidášky). Sladké pečivo, které svým tvarem připomíná provaz - oprátku, na které se Jidáš oběsil. Během pečení se ale nemusíte nechat svázat jen jedním tvarem, klidně si jidáše umotejte do uzlíků, šneků či esíček.


pátek 18. března 2016

Celozrnný chléb s ovesnými vločkami

Určitě jste si všimli, že slané pečivo se tady zrovna moc neobjevuje. Vlastně tohle je teprve druhý recept. Přitom jednu dobu jsem si s pečením různých druhů chleba a housek docela vyhrála. Neříkám, že tímto se k tomu zase vrátím, pořád si myslím, že i v obchodě se dá koupit dobré pečivo, ale čas od času je fajn si nějaké upéct i doma. Už jen pro tu vůni, která se během pečení line až ven. Tentokrát byla oříškovo-medová, to jak se pražily ovesné vločky, a nedalo se jí odolat. Musela jsem si kousek ukrojit, jakmile chleba maličko vychladl. S máslem a medem to byla učiněná lahoda. Těsto je trochu buchtovité (tím myslím hutné a měkké) a musím říct, že nejvíc mi chutnalo právě nasladko, s medem nebo marmeládou. Takže zas tak daleko od sladkého pečení jsem nakonec nebyla.


pondělí 14. března 2016

Chinois: kynuté rolky s vanilkovým krémem

Pokud jste někdy byli ve Francii, ať už za sněhem, vínem či Eiffelovkou, a zašli si do pekárny pro něco dobrého k snídani, narazili jste tam určitě i na Chinois. Měkkounké a vláčné těsto, hříšně dobrý vanilkový krém, hrozinky, někdy i čokoládové pecičky, to všechno v tradičním francouzském koláči, který připomíná šneky. A přitom je to vlastně Číňan (chinois = "Číňan / čínský / čínština"). Zjistila jsem to náhodou, když jsem recept hledala na Pinterestu - chtěla jsem mít jistotu, že bude chutnat jako originál. Jenže při zadání slova "Chinois" mi vyhledávač našel hlavně čínské umění. Ke koláči jsem se nakonec dopátrala a na francouzské Wikipedii objevila něco k tomu zvláštnímu pojmenování. Ještěže existují online překladače. Tenhle vanilkový zázrak ovšem nepochází ani z Francie, ani z Číny, ale z Německa. První francouzský dovozce nebyl schopen Schneckenkuche správně vyslovit, až nakonec pronesl něco jako: "De toute façon pour moi, c'est du chinois." ("Tak či tak, pro mne je to Číňan." - my bychom asi řekli "pro mne je to španělská vesnice", ale to bychom se do toho zamotali úplně - holt překladatelský oříšek :-) A koláč jménem Chinois byl na světě...


sobota 12. března 2016

Vanilková mléčná rýže

Taky máte oblíbená sladká jídla spojená s dětstvím? Krupicová kaše s kakaem a vločkami pomalu se rozpouštějícího másla, vanilkový pudink proložený piškoty, rýžový nákyp se švestkami a bílkovým sněhem... A taky mléčná rýže. Se skořicí, hrozinkami a podušeným jablíčkem, s horkou malinovou omáčkou nebo jen s nastrouhanou čokoládou a banánem. Ráda se k ní vracím i teď. A když mi zbyde rýže, třeba od oběda, není proč váhat. S dopředu uvařenou rýží je to přímo pětiminutovka.


neděle 6. března 2016

Míša dort

Míša dort, nebo taky Míša řezy, to je cukrárenská klasika. Já jsem si je ale v cukrárně nikdy nedala. Kakaový piškot, tvaroh a čokoláda? Jako dobrý, ale bylo tam tolik zajímavějších věcí... kremrole, indiánci, zmrzlinové poháry se šlehačkou. Ani si vlastně nepamatuju, jestli jsme ho někdy dělali doma. Zato vím zcela jistě, že ho má rád můj táta. A ten je přímo cukrárenský labužník. Takže když jsem přemýšlela, co upéct tenhle víkend, abych mu udělala radost, byl Míša dort jasná volba. Nakonec jsme labužnicky olizovali lžičky úplně všichni. A já už Míša dort nikdy přehlížet nebudu. Slibuju.