Na úvod vás prosím, nenechte se odradit délkou receptu. Jak je u mě zvykem, rozepisuju se v postupu hodně podrobně. Není to prostě rychlá buchta na plech, ovšem ta trocha práce s těstem a náplní se vám rozhodně vyplatí. Až doma zavoní vanilkový krém a z trouby vytáhnete zlatavé a nadýchané bochánky, začnou ostatní členové rodiny nenápadně brousit kolem a na závěrečné máčení v čokoládě nebudete chtít čekat vůbec nikdo. Navíc profiterolky se dají plnit i klasickým pudinkem, pokud byste si to chtěli ulehčit. Také jsem to tak dělala, když jsem profiterolky pekla naposledy (už je to tedy pár let zpátky). Poslední dobou ovšem nedám dopustit na domácí vanilkový krém a doufám, že to máte stejně. Nebo že ho aspoň vyzkoušíte stejně jako tyhle skvělé minivětrníčky. Je to dezert, se kterým zazáříte na každé oslavě i doma v rodinném kruhu. Jen škoda, že tak rychle mizí...
Zobrazují se příspěvky se štítkemvanilkový krém. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvanilkový krém. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 8. května 2018
neděle 4. února 2018
Pudinkáče: kynuté copy s vanilkovým krémem
Pudinkáče na mě jednu dobu vyskakovaly odevšad na internetu, takže je možné, že už je dávno znáte i pečete. Já se k nim dostala až teď. Těsto je v podstatě stejné jako na kynuté buchty, odtud jsem si taky vzala inspiraci, ale plní se až po upečení. Měkkounké a nadýchané copy se podélně rozkrojí, ozdobně naplní vanilkovým krémem a popráší moučkovým cukrem. V klasických receptech ovšem figuruje krém z mléka a vanilkového pudinku v prášku, zatímco já preferuju poctivý vanilkový krém ze žloutků a vanilkového lusku. Ta chuť je prostě nesrovnatelná. A taky je to dobrý způsob, jak se zbavit žloutků, které zbudou po pečení makronek či pavlovy. Do těsta a do krému jich padne rovných sedm. Copů jsem z celé dávky upekla deset, ale příště bych si těsto klidně rozdělila na více kousků, v kombinaci s pořádnou dávkou krému to byl hodně sytý moučník. Ne že by si teda někdo stěžoval...
sobota 27. ledna 2018
Žemlovka s vanilkovým krémem a malinami
Od té doby, co jsem zjistila, že žemlovka jde udělat i jinak a že může být tak dobrá, až se po ní budou oblizovat i ti, co ohrnují nos nad klasikou s jablky a rozinkami, střádám si do zásoby veškeré staré pečivo. A nemluvím teď o rohlíkách, protože ty do mojí žemlovky prostě nepatří. Kousek zapomenuté vánočky či croissant, kterého si nikdo nevšimnul a který druhý den není ani křehký, ani křupavý... Obvykle toho u nás doma moc nezbude, ale občas se v chlebníku něco takového najde a hned to putuje do speciálního sáčku v mrazáku. Minule jsem plátky vánočky spojovala marmeládou a žemlovku sypala čokoládou, tentokrát jsem přidala maliny.
úterý 15. srpna 2017
Bread pudding: žemlovka de luxe
Původně měly přijít na řadu tartaletky číslo dvě, snad nevadí, že si chvilku počkáte. Pekla jsem tuhle žemlovku, průběh pečení postovala na Instagramu a tam i slíbila, že recept na ni uveřejním co nejdříve, tak tady je. Váhala jsem, jak tuhle dobrotu nazvat, v originále je to "bread pudding", čili něco jako chlebový nákyp, u nás podobně děláme žemlovku. Přiznám se, že žemlovku nesnáším už odmala, pronásleduje mě vzpomínka na mokrou zemlbábu ze školní jídelny, ani ten název tomu nepřispívá. Když jsem ale kdesi viděla fotku dozlatova a křupava upečeného nákypu z croissantů zalitých vanilkovým krémem, začala jsem si do mrazáku schovávat vánočku a croissanty, které jsme nestačili sníst. Dnes jsem jich konečně nastřádala dost, abych naplnila menší zapékací misku a mohla se pustit do pečení. Škoda, že vám nemůžu zprostředkovat, jak krásně to vonělo - obcházela jsem troubu jako mlsný kocour. Vanilkový
krém, malinová marmeláda a čokoláda (u nás na to padl zlatý zajíc od
Lindtu), to je prostě luxus, který pozvedne obyčejnou žemlovku na úplně
jinou úroveň.
neděle 21. května 2017
Žloutkové řezy
Z víkendového pečení dortů mi opět zbyla hromada žloutků, přemýšlela jsem, kam s nimi, a nakonec upekla žloutkové řezy. Už dlouho se chystám na věnečky z odpalovaného těsta a jsem si jistá, že na ně brzy přijde řada, ale tentokrát jsem chtěla něco méně náročného. Zajímavé je, že když jsem hledala recept na žloutkové řezy na internetu, skoro v žádném žloutky nefigurovaly. Krém byl prostě obyčejný pudink ze sáčku. Nakonec jsem trochu zaimprovizovala, použila krém z receptu na koblihy, pouze šlehačku nahradila zakysanou smetanou podle Kuchyně Lidlu. Příště ale zůstanu u té šlehačky, zdálo se mi, že třetí den už byla zakysaná smetana v krému příliš výrazná a spíš na škodu, to se mi se šlehačkou nikdy nestalo. Jinak řezům nebylo co vytknout.
středa 1. března 2017
Koblihy s vanilkovým krémem
Masopust a tradice s ním spojené mě každý rok tak nějak míjí, ač bydlím v malém městečku, na kostýmované veselí je asi pořád moc velké, ale koblihy ty prostě musí být. Jenom to datum, s tím mám pořád problém. Masopust začíná na Tři krále a končí Masopustním úterým, ten den se ovšem odvíjí od Velikonoc a to je svátek pohyblivý, tudíž každý rok jinak. Obvykle tedy tu mísu koblih nebo vdolků nasmažím někdy během února, jak na ně zrovna dostaneme chuť. Letos na mě ze všech stran už od poloviny ledna vykukovaly pocukrované koblihy s vanilkovým krémem - ve food časopisech, na Facebooku, na Instagramu - a nedalo se jim odolat, tak jsem se do nich o víkendu pustila i já. Tady jsou - nadýchané a voňavé, s jemným cukrovým popraškem a hebkým vanilkovým krémem.
pondělí 14. března 2016
Chinois: kynuté rolky s vanilkovým krémem
Pokud jste někdy byli ve Francii, ať už za sněhem, vínem či Eiffelovkou, a zašli si do pekárny pro něco dobrého k snídani, narazili jste tam určitě i na Chinois. Měkkounké a vláčné těsto, hříšně dobrý vanilkový krém, hrozinky, někdy i čokoládové pecičky, to všechno v tradičním francouzském koláči, který připomíná šneky. A přitom je to vlastně Číňan (chinois = "Číňan / čínský / čínština"). Zjistila jsem to náhodou, když jsem recept hledala na Pinterestu - chtěla jsem mít jistotu, že bude chutnat jako originál. Jenže při zadání slova "Chinois" mi vyhledávač našel hlavně čínské umění. Ke koláči jsem se nakonec dopátrala a na francouzské Wikipedii objevila něco k tomu zvláštnímu pojmenování. Ještěže existují online překladače. Tenhle vanilkový zázrak ovšem nepochází ani z Francie, ani z Číny, ale z Německa. První francouzský dovozce nebyl schopen Schneckenkuche správně vyslovit, až nakonec pronesl něco jako: "De toute façon pour moi, c'est du chinois." ("Tak či tak, pro mne je to Číňan." - my bychom asi řekli "pro mne je to španělská vesnice", ale to bychom se do toho zamotali úplně - holt překladatelský oříšek :-) A koláč jménem Chinois byl na světě...
středa 3. února 2016
Košíčky s vanilkovým krémem
Pokud stále ještě v mrazáku schováváte zásoby ovoce z léta, možná nastal čas je využít. Nebo dopadnete jako já vloni. Tak dlouho jsem si je syslila a šetřila, až jsem na ně úplně zapomněla. Najednou přišlo léto, čerstvé a voňavé maliny, borůvky a jahody se na mě smály ze stánků na farmářských trzích, zatímco doma ty zmrzlé chudinky marně čekaly, až je schovám pod drobenkovou peřinu ve voňavém koláči. Takže zalovte v mrazáku a směle se pusťte do díla. Krom toho, na tuhle dobrotu jich budete potřebovat jen malou hrst. A pokud doma už žádné zásoby nemáte, můžete košíčky ozdobit třeba kostičkami manga nebo dílkem kompotované mandarinky. A nebo nastrouhanou čokoládou. Protože čekat až na léto by byla vážně škoda. Každopádně, s drobným ovocem mi tenhle dezert ladí nejvíc. Vždycky si vzpomenu na ovocné košíčky z cukrárny u náměstí. Byly moc dobré, ale domácí jsou prostě nej... křehké těsto a poctivý krém z mléka, pravé vanilky a vajíček od sousedů.
pondělí 5. října 2015
Magic cake: vrstvená vanilková buchta
Inspiraci na pečení často hledám na Pinterestu. Kochám se těmi úžasnými fotkami koláčů, muffinů, chlebíčků, sušenek či dortů a říkám si "tohle jednou musím upéct", ukládám si ty obrázky na svoje nástěnky a jejich počet stále roste a roste. A někdy narazím na fotku/recept, kdy vím, že ten dezert musím mít a hned. Protože když objevíte něco, co se jmenuje "magic cake" (kouzelný koláč), je jasné, že to prostě musíte zkusit.
pátek 18. září 2015
Vanilkový pudink s kořeněnými švestkami
Vanilkový pudink patří mezi recepty, které prostě patří k dětství. Vařily jsme ho s mamuškou v hrnci s dvojitým dnem, vždycky strašně dlouho trvalo, než se ohřálo mléko, pak se tam nalil pudink z prášku rozmíchaný v části mléka a zas se muselo strašně dlouho míchat, než pudink konečně začal bublat a zhoustnul a mohl se nalít do misek s vyskládanými piškoty. V návodu psali "povaříme dvě minuty", ale mě to míchání vždycky připadalo nekonečné. Z hrnce utíkala pára a člověk si krom toho musel dát pozor, aby ho nenaklonil na sebe a nepolil se vařící vodou. A pudinku bylo sice půl litru, ale když se rozlil do čtyřech misek pro všechny členy rodiny, bylo ho v té jedné misce hrozně málo...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)













