sobota 27. ledna 2018

Žemlovka s vanilkovým krémem a malinami


Od té doby, co jsem zjistila, že žemlovka jde udělat i jinak a že může být tak dobrá, až se po ní budou oblizovat i ti, co ohrnují nos nad klasikou s jablky a rozinkami, střádám si do zásoby veškeré staré pečivo. A nemluvím teď o rohlíkách, protože ty do mojí žemlovky prostě nepatří. Kousek zapomenuté vánočky či croissant, kterého si nikdo nevšimnul a který druhý den není ani křehký, ani křupavý... Obvykle toho u nás doma moc nezbude, ale občas se v chlebníku něco takového najde a hned to putuje do speciálního sáčku v mrazáku. Minule jsem plátky vánočky spojovala marmeládou a žemlovku sypala čokoládou, tentokrát jsem přidala maliny.


pondělí 22. ledna 2018

Honzovy buchty


Když šel Honza do světa, máma mu s sebou nabalila ranec buchet. Vždycky když jsem byla přes noc u babičky, ráno jsem si v posteli mohla číst pohádky a ty o Honzovi, co ve světě štěstí našel, jsem měla nejraději. Babička mi k tomu udělala horký čaj a buchtu nebo chleba se sýrem, on totiž s sebou Honza často nafasoval i pecen chleba a skývu sýra, a já si připadala, že jsem tam v té pohádce vlastně s ním. S mámou jsme buchty párkrát pekly, s tvarohem a rozinkama, s povidlama nebo s mákem, ty jsem měla nejradši. Byly dobrý, ale nebylo to úplně ono, plynová trouba pekla dost nerovnoměrně a buchty byly vždycky z zespoda přepečený. Pak jsem je dlouho nezkoušela, občas si jednu koupila na farmářských trzích a snila o těch domácích. V prosinci na ně konečně došlo, ale ještě tomu něco chybělo, buchet jsem udělala 24, takže jich sice bylo moc, ale zbytečně malý, a vykoupala je před pečením v sádle, a to mi tam pak v chuti nesedělo, i ta celá kostka droždí v nich byla dost znát. Tak jsem se do nich v pátek pustila znova a konečně to bylo ono, těsto po vykynutí jak peřinka, upečené buchty zlaté, voňavé máslem a velké jako dlaň. Prostě Honzovy buchty. Moje srdcovka. 


pátek 12. ledna 2018

Perníkový cheesecake


S nápadem na perníkový cheesecake jsem si pohrávala už dlouho, nakonec na něj došlo až po Vánocích a vlastně to byl ideální povánoční dezert, protože jsem do něj upotřebila i nějaké zbylé cukroví. I když jsme ho letos měli relativně málo - pekla jsem asi devět druhů, většinou z půlky dávky - stejně se nakonec všechno nesnědlo, do toho se u nás sešlo i cukroví od mojí a manželovy maminky a jako každý rok zbyla v lednici malá krabice, kterou poslední týden každý obcházel obloukem. Vyhodit ho mi bylo líto, zamražené a následně rozmražené by u nás moc úspěch moc nemělo, tak kam s ním? Do cheesecakeu! Když jsem přemýšlela, jaké sušenky použiju do korpusu, aby ladily s perníkovou náplní, padl mi zrak právě na tu pozapomenutou krabici. Vybrala jsem spíš suché cukroví, pár kousků bylo politých čokoládou, s pistáciemi a mrazem sušenými malinami, něco i slepené marmeládou, proč ne, jen toho s krémem bych se asi bála, aby to během pečení nenadělalo nějakou paseku. Do náplně jsem přidala lžičku perníkového koření a vanilky, polila čokoládovou ganache a dozdobila granátovými zrníčky, čokoládovými hoblinkami, eukalyptem, svitky skořice a badyánem... no, vánoční cheesecake jak vyšitý!


středa 10. ledna 2018

Perníková granola



Vánoční výzdoba se nám doma už pomalu ztrácí, jehličí ve váze opadává, vánoční hvězdy taktéž a o stromku ani nemluvě, ten se svěšenými větvemi smutně čeká, až ho tento týden odstrojíme. Letos jsme na strom neměli štěstí, jedlička sice byla krásně rostlá, ale vůbec nevoněla a už po týdnu uvadala. A to jsme ji vždycky mívali až do Hromnic.  Na jednu stranu se těším, až si domů přinesu první letošní kytici tulipánů a květináče s cibulkami hyacintů, na druhou stranu bych si tu vánoční atmosféru chtěla ještě chvilku užít. Poslední domácí granolu (čokoládovo-kokosovou) jsem dojedla těsně před Vánoci, na další tedy přišla řada teď, tak jsem do ní přidala aspoň trochu té vánoční chutě a vůně - perníkové koření a k němu spoustu vlašských ořechů a rozinek.


neděle 7. ledna 2018

Čokoládové lívanečky


Přes Vánoce si dávám od pečení oraz, stejně jako všichni ostatní v téhle republice se doma cpeme cukrovím, štólou a vánočkou (dobře, jako skoro všichni). Po Novým roce už nám cukroví samozřejmě leze krkem, štóla i vánočka od maminky jsou dávno snědené a já začínám pomalu přemýšlet, co bych mohla upéct. Mělo by to být něco etra, úžasného a slavnostního, jak se sluší na první recept nového roku. Nedávám si žádná předsevzetí, ani nevěřím na "jak na Nový rok, tak po celý rok", ale co kdyby, že jo? Jenže pak jako obvykle naplánuju milion věcí, nestíhám, ale nakonec se nějak vyburcuju, k sobotní snídani udělám lívanečky, dopoledne s naším malým chlapečkem umícháme a upečeme granolu a v neděli ráno přijde řada i na ten slavnostní cheesecake, ale o tom až příště...