Citronové sušenky

K Velikonocům u nás patří sušenky. Hlavně proto, že strašně ráda kupuju nová a nová vykrajovátka. Mám jich doma celou sbírku, ale stejně na trzích vždycky objevím další, které prostě musím mít. A kdy jindy než o Velikonocích využít všechna ta kuřátka, zajíčky, vajíčka a ovečky... Párkrát jsem zkusila upéct velikonoční perníčky, ale zaprvé potřebují čas na změknutí a ten já obvykle nemám a za druhé perníčky prostě patří k Vánocům. Tak peču sušenky. Tentokrát citronové, slepované lemon curd. Ta osvěžující citronová chuť se k Velikonocům i jaru báječně hodí.

Mrkvové muffiny s bílou čokoládou

Víkend jsme strávili na chatě v Jeseníkách, s kamarády, co jsme se dlouho neviděli, ve vesničce na konci světa, bez jídla, zato se spoustou malých dětí, takže čtvrtek a pátek byly ve znamení příprav. Upéct dort jako překvapení k narozeninám, nasmažit řízky, naložit maso na gril... Vždycky, když se takto někam chystáme, já samozřejmě nestíhám (moji milí a drazí mě dobře znají). Není se tedy co divit, že v tom největším shonu mi proběhne hlavou, jestli to za ty dva dny stojí. Doma se sbalíme, věcí jak na týden, jenže s dítětem to ani jinak nejde, na místě vybalíme a už abysme se pomalu zas balili domů. Ale pak člověk vyrazí ven, kolem cesty roubené chaloupky, pod nima se vine potok a k němu svažují stráně poseté žlutými narcisy a petrklíči, já s nadšením nacházím celé lány medvědího česneku a marně přemýšlím, jak se jmenuje ta drobná bílá kytička, co všude kolem kvete (sasanka hajní?). O kousek dál objevujeme koně za plotem a milého majitele, co nám ochotně ukáže malé králíčky a nasměruje nás do kravína za vesnicí, kde si pohladím i roztomilé okaté tele.  Domů si pak krom hromady jídla, které se samozřejmě nestihlo sníst, vezeme taky spoustu energie.

Hot cross buns: velikonoční bochánky

S jarem na mě asi přišla nějaká jarní únava, jinak si nedovedu představit, proč mi trvalo čtrnáct dní přidat nový příspěvek na blog. Obvykle upeču, vyfotím, jeden či dva večery sednu k počítači a je to. Tentokrát jsem každý večer prostě odpadla na pohovku nebo rovnou do postele. Ani s tím pečením to během těch dvou týdnů nebylo zrovna valné, a to jsem si předtím řekla, že letos v březnu a začátkem dubna napeču pár dobrot, co jsem vždycky chtěla vyzkoušet, ale na Velikonoce se na ně nikdy nedostane, protože to pokaždé  máme mazanec, jidáše a nádivku a víc už bysme nezvládli sníst. První tedy byly na řadě tzv. hot cross buns, které pochází z Velké Británie. Jsou to kořeněné sladké bochánky, navrchu zdobené křížkem symbolizujícím ukřižování Ježíše Krista a obvykle se jedí na Velký pátek. Recept jsem zkusila podle Jamieho Olivera a nezklamal, pro velký úspěch jsem je pekla hned dvakrát. Měkkoučké bochánky nám nejvíc chutnaly jen tak samotné nebo potřené máslem, ale jak mi poradila jedna mladá dáma na Facebooku, ještě lepší jsou prý polité rozpuštěným máslem a pro dospělé s troškou rumu. Škoda, že to už jsme je měli všechny snězené...

Kokosové řezy

Ještě jedna rychlá buchta, kterou jsem doteď měla napsanou jen na papírku a pokaždé ho samozřejmě hodnou chvíli hledala. Možná ji znáte jako raffaello řezy, je totiž voňavá po kokosu a smetaně. A pokud neznáte, určitě si ji zamilujete. Krom toho, že je úžasně kokosová, je její příprava prostě brnkačka. Ačkoliv mi většinou nevadí trávit spoustu času v kuchyni a hrát si s kynutým těstem či zdobením dortů (kdyby nevadí, přímo to zbožňuju!), občas se hodí mít v zásobě recept na dezert, který je na stole téměř hned a téměr bez práce.

Povidlové šátečky

Doma jsme občas dělávali jablečné šátečky. Listové těsto se natenko vyválelo, nakrájelo na čtverečky, do každého přišel kousek jablka, rožky se přehnuly přes sebe, šátečky naskládaly na plech, upekly, ještě horké obalovaly ve skořicovém cukru a už během toho nám mizely doslova pod rukama. Pamatuju se, že to byla hrozná piplačka, ale přitom taaak dobré. A tyhle povidlové šátečky jsou, ehm, taky piplačka, ovšem garantuju vám, že pod rukama vám budou mizet ještě rychleji. Jsou totiž neskutečně dobré. A k tomu z domácího těsta, které budete mít hotové za chviličku.

Koblihy s vanilkovým krémem

Masopust a tradice s ním spojené mě každý rok tak nějak míjí, ač bydlím v malém městečku, na kostýmované veselí je asi pořád moc velké, ale koblihy ty prostě musí být. Jenom to datum, s tím mám pořád problém. Masopust začíná na Tři krále a končí Masopustním úterým, ten den se ovšem odvíjí od Velikonoc a to je svátek pohyblivý, tudíž každý rok jinak. Obvykle tedy tu mísu koblih nebo vdolků nasmažím někdy během února, jak na ně zrovna dostaneme chuť. Letos na mě ze všech stran už od poloviny ledna vykukovaly pocukrované koblihy s vanilkovým krémem - ve food časopisech, na Facebooku, na Instagramu - a nedalo se jim odolat, tak jsem se do nich o víkendu pustila i já. Tady jsou - nadýchané a voňavé, s jemným cukrovým popraškem a hebkým vanilkovým krémem.

Jogurtový koláč

Pokračujeme v krasojízdě, aneb další recept z maminčina proužkovaného notesu. Tenhle koláč je klasika, která nikdy nezklame. Opět se obejdete bez váhy, stačí odměrka nebo rovnou kelímek od jogurtu. Ani ho nemusíte vyplachovat, stačí pořádně vyškrábat lžící a pak jím rovnou nabrat cukr i mouku. A že se vám bude špatně odhadovat, kolik je těch 250 ml cukru a 500 ml mouky? Nevadí, stačí od oka. Nejdřív půl kelímku a kousek na cukr, potom kelímek a čtvrt na mouku. Tenhle koláč snese, i když se netrefíte a dáte míň či víc. Stejně tak náplň i posypka. Řiďte se sezónnou, mrazákem a hlavně svou chutí. Já jsem tentokrát měla chuť na kokos a z mrazáku vylovila poslední pytlík kanadských borůvek.