Víkend jsme strávili na chatě v Jeseníkách, s kamarády, co jsme se dlouho neviděli, ve vesničce na konci světa, bez jídla, zato se spoustou malých dětí, takže čtvrtek a pátek byly ve znamení příprav. Upéct dort jako překvapení k narozeninám, nasmažit řízky, naložit maso na gril... Vždycky, když se takto někam chystáme, já samozřejmě nestíhám (moji milí a drazí mě dobře znají). Není se tedy co divit, že v tom největším shonu mi proběhne hlavou, jestli to za ty dva dny stojí. Doma se sbalíme, věcí jak na týden, jenže s dítětem to ani jinak nejde, na místě vybalíme a už abysme se pomalu zas balili domů. Ale pak člověk vyrazí ven, kolem cesty roubené chaloupky, pod nima se vine potok a k němu svažují stráně poseté žlutými narcisy a petrklíči, já s nadšením nacházím celé lány medvědího česneku a marně přemýšlím, jak se jmenuje ta drobná bílá kytička, co všude kolem kvete (sasanka hajní?). O kousek dál objevujeme koně za plotem a milého majitele, co nám ochotně ukáže malé králíčky a nasměruje nás do kravína za vesnicí, kde si pohladím i roztomilé okaté tele. Domů si pak krom hromady jídla, které se samozřejmě nestihlo sníst, vezeme taky spoustu energie.
